Matěj miloval Měsíc.
Když jsem jej za ruku vedl do nemocnice, opět jsme se o něm (tak jako tisíckrát dříve) bavili. Byl úplněk a řešili jsme, proč jednou vidět je v celé své kráse a proč se nám jindy „schovává“.
Byl to rozhovor jako stovky jiných, které jsme do té doby absolvovali. A jakých jsem chtěl – alespoň jsem o tom nepochyboval – absolvovat ještě tisíce.
Oba jsme se na ně moc těšili.
Jenomže tento byl něčím zvláštní. Byl poslední. To jsme ale ani jeden netušili.
Stalo se totiž něco, s čím nikdo nepočítal a co ze všeho nejvíce připomíná černou noční můru – ze které se ovšem nelze probudit.
Vždy, když se od té chvíle podívám na Měsíc, vzpomenu si na naše poslední vyprávění.
Prosím, vždy když se podíváte na oblohu a uvidíte úplněk, vzpomeňte si taky na Matěje, který Měsíc miloval a který o něj v jednom krutém okamžiku přišel.Vítězslav, táta



Bohužel, také si myslím a z několika zkušeností vím, že při úplňku mandle krváci více
Rodičové držte se a pokud někdy přijde čas, kdy už si nebudete vědět rady a nebudete mít silu - podívejte se na oblohu a tam načerpáte energii.
Další ukazatel na pooperační události měl také velký význam v tom smyslu že se o jeho stavu komunikovalo že je tak kritický. Na tomto záleží nejvíc co je čerstvé a jaká informace se vloží tak i tak působí ( je to moje osobní zkušenost) a dělá zázraky.